Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je-li něco pevnějšího než mořský útes, vytrvalejšího než keňský běžec, nezdolnějšího než tři sta Sparťanů a věčnějšího než Řím, pak je to Joey DeMaiova víra v heavy metal. Dávno je tomu, co tito svalnatí válečníci dobývali metalová pole. Nicméně podobně jako jiné staré a ještě starší kapely se drží svého kopyta a na stará kolena již od nich nelze moc výkyvů očekávat. Že bude další album pokračováním hudební linie, která své okovy pevně zakotvila v „Louder Than Hell“ (v podstatě mnohem dříve...), je jasné asi jako, že se Joey DeMaio ráno vzbudí a zvolá: „Jsem stále králem heavy metalu!“. Ostatně nač něco měnit, k současnému stylu vedla dlouhá a strastiplná cesta a nedej Satan se inspirovat od těch, pro které MANOWAR byli vzorem. „Thunder In The Sky“ je EP, proto se mu nedostává velké recenze. Obsahuje několik nových písní, které navazují na posledních pár alb. Netřeba je nijak zvlášť představovat, ale symbolizují to lepší z jejich tvorby. Především je ale tohle EP příjemné tím, že neobsahuje ty tuny patosu, které byly na desce předchozí. Pět slušných skladeb bylo de facto to, co se nakonec vydestilovalo z „Warriors Of The World“ i „Gods Of Metal“. Jako bonusový přídavek je CD, kde je skladba „Father“ nazpívaná v patnácti různých jazycích (v češtině ne). Tohle raději komentovat nebudu. Hodnocení si pro mini CD odpustím, ale celkový dojem není špatný. Co taky po stárnoucích metalových motorkářích chtít více, než dávku slušného heavy metalu?
The Lord Of Steel (2012)
Battle Hymns MMXI (2010)
Thunder In The Sky (EP) (2009)
Gods Of War Live (2007)
Gods Of War (2007)
The Sons Of Odin (EP) (2006)
The Dawn Of Battle (single) (2002)
Warriors Of The World (2002)
Hell On Stage (Live) (1999)
Hell On Wheels (Live) (1997)
Louder Than Hell (1996)
The Triumph Of Steel (1992)
Kings Of Metal (1988)
Fighting The World (1986)
Sign Of The Hammer (1984)
Hail To England (1984)
Into Glory Ride (1983)
Battle Hymns (1982)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
